Poslední dny na farmě

Po dlouhé odmlce přidávám zase nový článek. Vím, že je to teď bída, ale je hrozně těžký si tady na to najít čas a pak ještě sepsat, co se dělo tři týdny zpátky. Takže teď trochu shrnu to, co se dělo na farmě a po farmě, ať pak můžu podávat zprávy z aktuálního dění.

Další dny na farmě byly podobné, ráno jsme většinou pracovali a odpoledne jsme měli volno, které jsme trávili buď v místní knihovně, u jezera, hraním basketu nebo frisbee.  Jednou jsme se chtěli jet projet na kole, ale většina kol na farmě byla v rozkladu, takže než jsme je stihli opravit, byl už večer. Asi po dalších třech dnech se začali vztahy na farmě trochu rozpadat. Majitelka farmy byla jako den a noc. Chvíli se chovala, že by nám snesla i modrý z nebe, třeba nám udělala perfektní oběd a k tomu si s náma dala dvě lahve vína. Minutu na to se zase chovala tak, že by nás nejradši zabila. Pokud jde o nás HelpXery, tak jsme zase byli tak trochu rozdělení na skupiny já, Vojta, Francouz vs. Němky a Kanaďan. Takže jsme byli i svědky kanadsko-francouzské hádky, která byla teda celá ve francouzštině, páč Kanaďan byl z Quebecu. Na posledních asi 5 dní našeho pobytu nám majitelka farmy zajistila placenou práci, což bylo zase fajn. Každý jsme dělali něco jiného, já a Vojta jsme měli nejlepší práci (malování domu), protože trvala nejdelší dobu (těch 5 dní), ostatní měli jen jednodenní. Placená byla sice hluboko pod minimálkou, ale pro nás Čechy to bylo i tak v pohodě a navíc jsme měli pořád ubytování a jídlo zdarma. Víc jak dva týdny na jednom místě už na nás ale byli taky hodně a tak jsme se s Vojtou dohodli, že až skončíme s placenou prací, vyrazíme zase o město dál. Vzhledem k tomu, že Francouz byl z toho místa otrávenější než my, rozhodli jsme se, že než se přesuneme dál, uděláme ještě společně Tongariro crossing aneb cestu do Mordoru. Odjezd se samozřejmě nemohl obejít bez komplikací. Po asi hodinovém loučení se s rodinou, jsme si v autě přepočítali peníze za práci a chybělo nám tam 100 dolarů! Takže jsme to zase otočili, ale naštěstí vše proběhlo v klidu a peníze nám s omluvou dali. Před odjezdem do kempu, který se nacházel kousek od národního parku Tongariro, jsme nakoupili ještě hodně jídla a pití (piva nesmí chybět) a vyrazili. Cesta trvala asi 2 hodiny, do kempu dorazili až za tmy, takže jsme měli trochu problém ho najít, protože to byl prostě palouček uprostřed lesa. Než jsme ulehli, ještě jsme pokecali s francouzským párem, který nám dal tipy na náš hike a ujistil nás, že nepotřebujeme žádný speciální vybavení, jen teplý oblečení a trekový boty, protože sníh už tam pomalu taje. Tahle informace nás potěšila, protože původně nám bylo řečeno, že musíme jít s průvodcem a mít speciální vybavení na sníh, což vycházelo asi na 170 dolarů. Pak jsme zjistili, že průvodce nepotřebujeme a stačí nám vybavení, který se dá půjčit za 15 dolarů. A nakonec jsme teda nepotřebovali ani speciální vybavení, takže  by se dalo říct, že jsme ušetřili 170 dolarů a nemusíme mít takový výčitky, když si koupíme pivo nebo víno :D. Večer jsme se ještě pokochali krásnou hvězdami posetou oblohou (ani v létě takhle nevypadá v ČR a na Jižáku je to prý ještě tisíckrát lepší) a šli spát do našich fár.