(Asi) Posledni clanek

Zdravim po dloooouhe dobe,
tusim, ze uz jste to asi necekali, ani ja to mozna necekala, ale je tu novy clanek. Bohuzel asi i posledni z meho pobytu na Zelandu. Pokusim se Vas uvest do obrazu a ospravedlnit se z dlouhe mezery mezi clanky.

Na zacatku prosince jsme opoustili Napier, o kterem jsem vam psala v poslednim clanku a od te doby bydlim v aute, coz znamena zadny internet a zadna elektrina (ano, zni to desive, ale da se na to zvyknout....dobre, postel mi moooc chybi). To je hlavni duvod toho, ze tu dlouho nebyl zadny novy clanek. Obcas je to trochu frustrujici, kdyz mate hromadu casu a vsechny vase elektronicka zarizeni jsou vybita (hlavne fotak), ale zase tu mate hodne casu na premysleni, uceni a cteni knizek!

Po tom, co jsme se vydali na cestu na Jizni ostrov se udala spousta veci, mam neskutecne mnozstvi zazitku, fotek a hlavne zkusenosti. Zazitky mam jak z cestovani po obou ostrovech, tak z pracovnich dnu. Behem doby, co jsem nic nenapsala, jsem vystridala uz tri prace. Definitivne muzu rict, ze nejlepsi byla prace na tresòovem sadu, kde jsem byla mesic. Paradni lide (jak nadrizeni, tak dalsi sberaci), super penize, rychle to utikalo a vazne me to bavilo (uvazuji o profi kariereto bavilo (uvazuji o profi kariere cherry pickera :D). Pokud jde o cestovani, asi nedokazu rict, ktera cast se mi libila nejvic, ja proste Zeland zbozòuju cely. Jsou tu krasna turisticka mista, jako je Milford Sound (pry jedna z nejhezcich casti sveta, coz musim odsouhlasit), ale pak jsou tu i takova mista, jako treba free kemp, kde jsme byli sice jen na jednu noc, ale bylo to naprosto uchvacujici misto. Vsude kolem hory, krasna cista reka, u ktere bylo lano, po kterem jste se mohli zhoupnout do vody, v noci zadne svetlo v okoli, takze nebe bylo posete hvezdami, proste raj na zemi (aspoò pro me). Pak mam taky zazitky ze setkani s tuleni, z vyslapu, ktery se v prubehuzmenil spise na adrenalinovy zazitek (asi vam ho dole popisu, je muj oblibeny :D) nebo kazdodenni 'sprchy' v jezere za kazdeho pocasi (mohla bych tu teï vyjmenovavat dalsich deset minut).

Vyslvetleni k tomu, proc jsem psala, ze je tento clanek nejspis posledni, co pisu, neni muj odjezd ze Zelandu. Jen se teï s Vojtou rozdelujeme (ano, asi vsichni vite, ze jsme se rozesli, ale nebuïte z toho smutni, porad se spolu kamosime), coz znamena, ze nebudu mit na cem psat a stejne budu asi zase bydlet v aute (moje prvni cele auto). Kazdopadne, pokud vas bude zajitmat, jak jsem se tu mela, tak nejspis v cervenci semela, tak nejspis v cervenci se vracim zpet a rada vam vsechno osobne povypravim a ukazu vsechny fotky :)

Vim, ze nekteri sledujete (jestli teda jeste nekdo takovy vubec je :D) jen blog, kde moc aktivni nejsem, ale zato jsem hodne aktivni na instagramu (marti_vit) a snazim se tam aspoò co dva, tri dny pridat nove fotky. S facebookem uz to tak slavne neni, ale snad se polepsim.
Taky me napada, brzy se otvira kvóta pro Working Holiday Visa na Zeland a pokud vahate jestli to zkustit nebo ne, rozhodne do toho jdete, je to nejlepsi...pokud teda mate aspoò trochu dobrodruznyho a cestovatelskyho ducha :)

Na zaver, jak jsem slibovala, moje historka z treku. Spolu s Vojtou a kamaradkou Niki, ktera s nama cestovala z Napieru, jsme se rozhodli, ze si vyslapneme Avalanche Peak Trek (uz z nazvu nam to melo byt podezrele). Trek byl stanoven jako osmihodinovy a narocny (no nejsme zadny masla), coz nas neodradilo. Rano, uz ani nevim kdy to presne bylo, ale byl to prosincovy den, coz tady znamena leto, jsme se pomalu vyrazili vstric dobrodruzstvi. Jelikoz bylo zatazeno a vypadalo to na dest, sli jsme se jeste informovat na informace, zda je mozne v tento den trek jit. Pani za prepazkou nam rekla, ze je to urcite mozne, nemaprset, cesta je dobre znacena, jen pry nejspis nic neuvidime, protoze bude zatazeno. Jelikoz jsem uz trek odlozili den predtim a dalsi dny uz jsme meli jine plany, rozhodli jsme se trek absolvovat. Nekde v pruvodci jsem cetla, ze pri ceste na vrchol se musi dost splhat a horolezit, ale necekala jsem, ze budem splhat od zacatku az do konce. Cesta vypadala nekdy jako strma skala, nekdy jste si pripadali, jako kdyz jdete korytem potoku (mozna to bylo koryto), tu jste lezli po kolenou, tu jste se skrabali po strome a tak podobne. Dobre, je to narocne, rikali jsme si. To jsme jeste nevedeli, ze nas asi po kilometru cesty stihne snehova boure, kteranas bude provazet az (temer) na vrchol Avalanche Peaku. Pisu temer, protoze jsme tam ani nedosli, skoncili jsme asi 300 m pod vrcholem, protoze na takto "vyborne znacene" jsme proste nevedeli kudy dal jit (z toho plyne ponauceni: Neverte panim na informacich...pravda je, ze rikala, ze nema prset, o snehu se nam asi zapomnela zminit). Vsude bylo asi deset cisel snehu, mlha, ze jsme nevideli na krok do predu a hrozna kosa. Nakonec jsme cestu zpet nasli, vlastni, bez znaceni (coz asi taky nebyl nejchytrejsi napad, ale nic jinyho nam nezbyvalo) a v poradku dorazili dolu. Sice z tohohle treku nemame zadny úzasnyfotky krajiny, jako ostatni lidi, zato jsme to prezili ve zdravi (pozdeji nam mistni rikali, ze jen blbec by tam sel v takovem pocasi, pry uz se tam zabilo tolik lidi) a mame z toho super zazitek na cely zivot.

Teï uz se s Vama rozloucim, doufam, ze se clanek libil, fotky bohuzel nenahraju, protoze vse posilam pres data v mobilu a asi bych je na to vsechny vyplacala. Kdyz budu nekde na wifi, zkusim neco prihodit, ale nic neslibuju. Uz se na vas moooc tesim.
Pac a pusu M. :)

Omlouvam se, ze je to bez hacku a carek, ale neslo mi to jinak nahrat :(