Exploring New Zealand: Mechanik, Hamilton, adios!

Už se mi začínají kupit zážitky, které na Zélandě zažíváme a tak se s vámi o nějaké zase podělím.

V pondělí 21. září jsme byli domluveni s majiteli farmy, že budeme mít volný den. Jelikož naše auto nefungovalo, tak jak jsme si představovali, rozhodli jsme se ho vzít na prohlídku k mechanikovi, jenž nám byl doporučen. Předpokládali jsme, že problém bude někde v kolech, které jsou pravděpodobně špatně vyvážená. To nám ale v servisu vyvrátili s tím, že bude problém u brzd a poslali nás do jiného servisu, kde se více specializují na opravy. V druhém servisu jsme se však dozvěděli, že nejde ani o brzdy (brzdové kotouče nám taky srovnávali), ale že nám nefunguje jeden ze čtyř válců motoru. Z výrazů v obličeji techniků a se svojí nedostatečnou zásobou technických slovíček jsem se pokoušela zjistit, jak moc je to vážná a hlavně drahá záležitost. Nervózně jsem přešlapovala a Vojta mě uklidňoval, že jde nejspíš jen o špatnou svíčku. Když nám technik přišel sdělit, že ta oprava běžně moc nestojí, stejně jako ostatní součástky na naše auto, ale protože máme supr trupr nadupaný motor, bude to dražší. Nakonec jsme tedy vyplácli za opravu několik tisíc (korun), ale snad teď můžeme být trošičku klidní, že naše auto bude ještě nějakou dobu OK (to auto nás ještě přežije ... snad ... teda pokud to bude hodně dlouho). Když bylo naše auto opravené rozhodli jsme se ho trochu projet a uklidnit nervy a tak jsme se vydali na výlet do nedalekého městečka Te Aroha, které je známé pro horké prameny a vřídla. Než jsme vyrazili, Vojta zjistil , že nemá svůj řidičkák a abychom se nemuseli vracet, rozhodla jsem se cestu odřídit já. Jízda vlevo mi moc problém nedělala, spíš mi pořád ujíždělo auto k levé krajnici, která tu většinou ani není (dostal jsem svoji týdenní dávku adrenalinu). Po příjezdu do Te Aroha se spustil déšť, ale ani to nás neodradilo jít na "mountain walk" džunglí (a místní gejzír, na který jsme se tak těšili, vyschl, takže smolík). Cesta nahoru byla dlouhá a bahnitá, ale stála za výhled z vrchu na celé město a okolní krajinu (fotky jsou dole). V úterý byl deštivý den a tak jsme dostali za práci vyčistit dveře od sprch. Možná vám to zní v pohodě, ale určitě jste ještě neumývali vodní kámen houbičkou na vrtačce (bez Sava které zabije 99% všeho a bez Cilitu Bang, kdy, Bang a špína je pryč). A ani tak to vůbec nešlo dolů. To byla naše práce na celý den. Večer jsme ještě udělali večeři tentokrát sami pro sebe, protože majitelé farmy jeli na večeři jinam. Následující den jsme měli opět celý volný a jelikož jsme už měli k dispozici i auto, rozhodli jsme se vyrazit na výlet do Hamiltonu - největšího města u Morrinsville. Zde jsme navštívili krásné zahrady, které ukazovaly všechny zahradnické styly světa. Například tudorovské, indické nebo i modernistické či bylinné zahrady (to byla fakt bomba, cesta kolem světa za 1 hodinu). Protože nám po všem tom chození vyhládlo (vzali jsme si s sebou na sváču jen dvě kiwi :D) rozhodli jsme se najít nějaký obchoďák v centru města a nakoupit si jídlo. To jsme ovšem netušili, že sehnat supermarket v tak obrovském městě, bude obrovský problém. Prolezli jsme snad všechny ulice (při tom jsme zde našli i autosalon Škoda, ale škodovku, jsme tu ještě neviděli...ani v tom salonu), ale normální obchod s jídlem jsme nenašli. Už jsme se sotva plížili hlady (Marťa už si vymýšlela epitaf), když nás napadlo zajít do Warehousu (něco jako náš Baumax) a nakoupit si jídlo tam. Věděli jsme, že tam sem tam mají nějaké regály s jídlem. Nejdřív jsme ale našli jen samé sušenky a bonbóny, což nám bylo k ničemu, když najednou Vojta uviděl plechovku s fazolema a jen za 75 centů...no nekupte to. A byl to nákup týdne (pořádný prďácký jídlo). Nevíme jestli to bylo kvůli původnímu hladu nebo ne, ale bylo to prostě nejlepší jídlo, takže jsme si pak v dalším obchoďáku udělali zásoby fazolí i na naše další putování. Večer nás na farmě čekala ještě nejlepší večeře a hlavně dezert - crumble se zmrzlinou Hokey Pokey (což je surovina, kterou seženete jen a jen na Zélandu, protože se nikam jinam nevyváží) a vanilkovým topingem. S plnými břichy jsme se odvalili do postele (a Marťa mě porazila v kulečníku ... celou noc jsem brečel). Čtvrtek, náš předoposlední den na farmě, byl celý pracovní (abychom si odpracovali tu volnou středu). Už ale svítilo sluníčko a tak se pracovalo hezky, i když to byla celkem dřina. Vykopávali jsme pařezy na zahradě a pak jsme ještě ořezávali trávníky. Večer nás čekala poslední večeře na místní farmě a obepisování nových farem, protože jsme se museli někam na další týden uchýlit a tohle je dobrý způsob, jak poznat Zéland, nové lidi a přitom tolik neutratit (placenou práci sháníme teď, ale ještě nezačala sezóna, tak tu toho moc není). Poslední den na farmě jsme ještě dokončili úpravu trávníků, okopávání stromků a vyplevelování, naobědvali jsme se, rozloučili se a vyrazili směr Mangakino.