New Zealand horror story!

Omlouvám se, že je článek opět bez fotek, ale jsem ráda, že se mi vůbec podařilo načíst článek ;)

V pátek na večer jsme po docela dlouhé, ale fakt pěkné (zapadalo sluníčko a opět to všude kolem vypadalo jako v Hobbitonu) cestě dorazili do Mangakina. Zde jsme si v chytré aplikaci našli kemp, kde lze přenocovat zdarma, navíc na hezkém místě u jezera, což nakonec nebyla taková idylka, jak jsme mysleli. Vzhledem k tomu, že byla jasná noc a k jezeru to bylo od našeho auta asi 10 metrů, udělala se v přes noc v autě šílená zima. Takže jsme asi v jednu v noci rabovali krosny a snažili se na sebe nasoukat co nejvíc vrstev oblečení, ale ani to moc nepomohlo. Ráno ale stálo za to (Zvláš,ť když jsem byl zmrzlej jak psí hovno u silnice a Marťa mi řekla, že si to vůbec neužívám). Vycházející slunce nad jezerem vypadalo naprosto kouzelně. Otevřeli jsme si proto kufr od auta, vyndali si kilový jogurt a posnídali jsme při východu slunce. Před odjezdem jsme se ještě prošli po okolí, zkontrolovali jsme jestli po nás někde nezůstal bordel (pokud jste na Zélandu chyceni při vyhazování bordelu na zem nebo pokud po sobě neuklidíte, můžete zaplatit pokutu 200 dolarů) a pak se vydali na cestu směr Taupo. Opět jsem se řízení chopila já, ale celkem jsem to zvládla, jen pořád místo blinkrů pouštím stěrače, ale to je jen detail. Po přijezdu do Taupa jsme po hodině hledání naší jediné lžičky (ještě že jsem jí vzal ... tímto bych chtěl poděkovat mamce, že nám oběma zachránila životy, když mi řekla ať si jí vezmu), ještě k tomu čajové, poobědvali naše oblíbené fazole a špagety v rajčatové omáčce (přímo z Itálie) a rozhodli jsme se trochu si projít město a taky zajít někam na kafe a koupit lžičku (kupovat jen jednu lžičku je fakt divný, ale aspoň byla v akci) Při obchůzkách jsme objevili super levný supermarket. Aby naše courání po městě nebylo úplně bezúčelné, rozhodli jsme se podívat se po nějakých backpacker hostelech a poptat se po práci, ale všude nám řekli, že nic nemají :(. Než jsme se vydali do naší cílové stanice, tedy nové farmy, rozhodli jsme se ještě jednou rychle prolítnout recenze, které o ní napsali HelpXeři, kteří již na farmě byli. I když jsme si byli jistí, že před tím tam byli samé kladné recenze, najednou jsme objevili recenzi od Francouzsky, která jim dala jednu hvězdičku (a to se moc často nevidí!) a napsala slušný sloh o tom, proč na toto místo nejezdit. Francouze tu farmáři ale moc v lásce nemají (ale já proti nim nic nemám), protože nechtějí pracovat, a tak jsme si říkali, že to určitě jen přehání. Bohužel musíme uznat, že první dojem nebyl moc ideální. Po půlhodinovém hledání správného domu nás na příjezdové cestě vystrašila figurína klučiny v popelářském oblečku. Každému se líbí něco jiného, říkali jsme si (ale tohle?). U vchodových dveří nás pak ale přivítal celkem milý pár, i když nám připadalo jako by zapomněli, že jsme měli přijet. Po uvítání nám ukázali nám celý dům a náš pokoj. Nyní už jsme byli trochu v rozpacích, protože něco takového jsme ještě neviděli. Popíšu vám některé místnosti. Obývák je velký, spojený s jídlenou, kde je stůl asi pro 15 lidí. Nad stolem visí dva obří lustry (=obří svícny na svíčky) a mezi nimi velký drátěný kříž (Ty svíčky nejsou jen v obýváku, ale úplně všude, i na záchodě a v koupelně). Obývák vypadá celkem útulně, jen jsou všude, ale úúúplně všude fotky a obrazy a věřte nevěřte, některé jsou vážně děsivé (většinou nakřivo a spíš to vypadá jak kdyby si někdo věšel do baráku, co kde najde). Celá místnost je celkem tmavá, na všem je tuna prachu a všude jsou nápisy love. V domě se pro jistotu chodí v botech (Když mi pan domácí ukazoval jak krmit slepice, tak mi povídal, že když jdu do baráku, mám se podívat jestli nemám na podrážce kuřince a kdyžtak si je vydloubnout). Z obýváku vede dlouhá chodba, která je dekorována ve stejném stylu jako obývák. Stěny jsou posety stovkami fotek, a to vážně nepřeháním. Následně nám majitelé ukazují kuchyň, která je celkem hezká, jen je všude hrozně moc krámů, jako kyblíky, sklenice, haldy talířů atd. Na lednici nás ještě zaujal kontakt na spiritual leadra. Záchody jsou rozděleny na dámské a pánské (oba děsivé, i když tem pánský jsme si tolik neprohlížela (kecá), ale asi vám pak nafotím ten dámský, protože to musíte vidět!). Majitelé mají svůj záchod i koupelnu někde jinde (asi). Náš pokoj se jako jediný nachází v druhém patře. Po výstupu do schodů nás na jedné hromadě harampádí zaujal stojan na nože ve tvaru probodané figríny. Výhoda našeho pokoje je nádherný výhled z okna, ale to je tak asi vše. V celém pokoji se nachází tři postele, z nichž je jedna manželská, zbylé dvě jsou klasické a trochu připomínají nemocniční lůžka. Steně jako ve všech místnostech (a zákoutích zahrady) ani u nás nechybí starožitné zrcadlo (ty jsou fakt děsivé a všude). Dále tu máme odrbané zdi, křišťálový lustr, pár skříněk a nové dveře, co nejdou zavřít (a je tu všude cítit zatuchlina). Nejvíc šokující byla ale zahrada. Kolem domu jsou cedule označující všechny jednotlivé budovy patřící k domu (třeba u hlavního domu je Main house atd.).  Pak jsou také všude zrcadla, ano i venku na zahradě. Na téhle farmě není tolik zvířat jak na předešlé, jsou tu jen dva kurníky, ovšem bordel v nich připomíná spíš chlívek od prasat. Nejhorší na celé zahradě jsou ale všelijaké věci. Jako sochy s ulámanýma hlavama, panenky, dětská kuchyňka, ze které se jednou za čas ozve monolog dítěte, kýble, květináče(třeba ze záchodové mísy), všelijaký nábytek, dřevo a u něj kompost a do toho všeho velká trampolína se schůdky k bazénu (když mluvím o děsivých věcech, mám na mysli něco takového http://cilichili.cz/blog/32-detskych-hororhristatek/) .Tím bych asi ukončila popis domu.

 Po vybalení veškerých věci jsme jeli s majitelem na nákup a pak nám ukázal, jak nakrmit slepice. Majitelku už jsme ten den neviděli, protože byla nemocná, tak si šla lehnout. Večer nám bylo ještě řečeno ať si uděláme večeři sami, tak jsme si opekli tousty a šli si lehnout. Při usínání nás doprovázely různé zvuky, z různých koutů domu.

S Marťou jsme měli dvě teorie. Buď to jsou seriový vrazi, protože maj v kuchyni cca. 236 kuchyňských nožů, 12 sekáčků na maso a několik nožů filetovacích. Druhá teorie je, že to jsou prostě blázni, protože si na zdi lepí izolepou pavouky (našťestí gumové), "pán domu" (tenhle dům má jednoznačně paní domu) si nepamatoval jméno svého psa, který se jmenuje Gabana. 

Abych jen nekritizovala, zase máme střechu nad hlavou, máme co jíst a ta práce, co tu děláme taky není tak hrozná, takže si nebudeme stěžovat...i když příště si ještě trochu postěžuju. Mějte se krásně :)