Středa
a čtvrtek se nesly ve stejném duchu. Ráno práce, odpoledne jsme většinou
trávili v městské knihovně, kde je rychlý a bezplatný internet. Nebo na
procházkách kolem jezera, kde mají mimochodem zajímavý business a to golf na
vodě. Představte si, že stojíte na pevnině a na jezeře, docela daleko od břehu,
je plošina se třemi jamkami. Když trefíte tu správnou, vyhrajete 10 000 dolarů.
Golfový míček si můžete zapůjčit za 1 dolar nebo celý kyblík za 15 dolarů (ale
když trefíte jezero nemusíte je vracet). My jsme to nezkoušeli, ale je to
fakt dobrý nápad, protože jen trefit tu plošinu mi přijde nemožný, ale lidi si
to prostě chtějí zkusit. Atmosféra v domě už byla lepší. Majitelé s námi začali
více komunikovat, dělat nám obědy a večeře a prostě jsme se celkově cítili líp
(Oba postupně začala přecházet chřipka kterou měli). Takže jsme
majitelce slíbili, že s ní půjdeme v sobotu na trhy a s Vojtou jsme se dohodli,
že pojedeme třeba až v neděli. Pro nás docela velký obrat nastává v pátek, za
prvé jsme odstěhováni do jiné místnosti. Tedy spíš je to taková bouda na
zahradě, kterou nazývají Love shack a kde je to vážně pěkný. Daleko hezčí než v
předešlém pokoji. Druhý zvrat nastává večer, kdy přijíždí další backpacker z
Francie. Konečně můžeme komunikovat s někým, kdo je na tom stejně jak my. Večer
jsme navíc měli dobrou večeři i s pudingem, při které jsme se dozvěděli, že
majitelka domu pracuje jako kosmetička nebo tak něco v hotelu (tak něco je
masérka obličejů a odbornice přes pleť), který patří mezi top 10 na světě.
Vůbec bychom to do ní neřekli, ale už jsme začali chápat proč u ní mají všechny
věci své místo a její pečlivost (i když třeba ta zahrada je fakt děsná). Hned v
sobotu jsme se dohromady domluvili, že budeme pracovat celý den, abychom si
večer mohli koupit piva a trochu popít a další den nemuset vstávat. Práci
majitelka rozdělila na kluky a holky. Takže já jsme dělala takový ty věci, jako
je vysávání, utírání prachu (což byl vážně zážitek, když má na zdi milion
obrazů a na každém stolku tisíc serepetiček a ze všeho je potřeba setřít
prach). Vojta s Francouzem čistili střechy a okapy. Po práci jsme ještě zajeli
do supermarketu, nakoupit si nějaký piva na večer. V neděli nastává ještě větší
zvrat, přijíždějí další tři lidi, původně nám bylo řečeno, že to jsou tři Kanaďani, ale nakonec jsme přivítali jednoho Kanaďana a dvě Němky. Zase to bylo
o něco lepší, měli jsme se pořád o čem bavit. Večer jsme se společně rozhodli
vyrazit do thermal pools, což jsou přírodní 'bazény' (prostě je to místo, kde
se zadržuje horká voda stékající po skalnatém povrchu. Cesta tam se nám kvůli
mé maličkosti trochu protáhla (jeli jsme jen na úplně opačnou stranu než sme
měli), ale nakonec jsme zdárně dorazili na místo. Voda byla teplejší než
jsme čekali, takže jsem si tam trochu připadala jak v hrnci s vařící vodou.
Kanaďan se tam ještě postaral o další zábavu, když si rozřízl nohu o kamen a
kolem něho se seběhlo asi deset lidí, převážně dětí, kteří se mu snažili pomoc
nebo si chtěli rozřízlou nohu prohlédnout. Při zpáteční cestě jsme opět
nakoupili nějaká piva na večer. Čekali jsme, že když nás tam bude dvakrát tolik
bude večer větší zábava, ale nakonec to byl celkem nudný večer, takže jsme to
brzy zabalili a šli aspoň dospat předešlý večer.
Večeře
byla taky bomba. Oba majitelé domu se celkem rozpovídali a začali vyprávět jak
tady už měli spoustu lidí na pomoc, a že dělali náhradní ubytování (a asi i
rodiče) spoustě lidem z ulice, a že dělají charitativní akce pro nejchudší
děti. Při té příležitosti nám řekla pár normálních rodinných příběhů zahrnujících 20 policejních aut kolem baráku nebo vykradení jejich baru. Takže
kolem a kolem se teď trochu cítíme provinile protože to vypadá, že jsou úplně
jiní než jsme si mysleli zpočátku, ale takový je život backpackera.
Jinak
bych ještě chtěla dodat, že je vážně super, jak se tu věci vyvíjí, nikdy
nevíte, co budete další týden dělat. Už to taky vypadalo, že budeme mít
placenou práci na kiwi farmě, ale farmář se nám vůbec neozval. Taky jsme
původně plánovali, jak tu budeme krátce a voila pořád tu jsme.
Žádné komentáře:
Okomentovat