Druhý den našeho pobytu na farmě byl zvláštní, ráno jsme vstali nakrmili jsme slepice, jak jsme byli domluveni, ale pak už jsme nevěděli, co dělat. Nikde nebyl nikdo, kdo by nám řekl, co máme dělat. Tak jsme šli zpátky do pokoje a poslouchali, jestli někdo bude chodit dole po pokoji, aby jsme ho odchytli a zeptali se, co a jak. K čekání jsme si pustili film Rivalové. Asi pětkrát jsme běželi nahoru a dolu v domění, že tam někdo je, než se nám konečně poštěstilo a zjistili jsme, co máme dělat. Samozřejmě jsme museli jít pracovat, když byl film v nejnapínavější části. Za práci jsme dostali úklid dřeva z ohrady pro ovce. Dostali jsme motorovku a už jsme jeli (i já jsem řezela s motorovkou jak o závod). Šlo nám to hezky od ruky, tak jsme se rozhodli, že po obědě budeme zase pracovat a další den si necháme celý volný. Večer opět nikdo nikde nebyl a my už jsme začínali mít celkem hlad. Naštěstí se nám pak podařilo odchytit pana domácího a zeptat se ho jestli si můžeme udělat nějaké žampiony. Řekl nám, že jo, ale ať je uděláme pro všechny. Navíc jsme z jeho reakce pochopili, že asi budeme vařit večeře každý den, ať už jen pro sebe nebo pro všechny. Komunikace v domě byla šílená. Za celý den jsme je viděli tak dvakrát, třikrát, ale to nejhorší teprvě mělo přijít.
Následující den jsme měli volno a na doporučení paní domácí jsme vyrazili směr Aratiatia rapids, což je místo u přehrady, kde třikrát denně odpouští vodu do skalnatého údolí a je to naprosto dokonalé. Tohle místo je známé z jednoho filmu, asi víte kterého, ale zkuste schválně podle fotek dole uhádnout scénu. Pak jsme se ještě vydali na Huka Falls, které byly kousek od Aratiatia rapids a byly taky úžasné. Sice tam bylo celkem dost turistů, ale vidět valící se masy krásně průzračné vody stálo za to. Protože jsme nechtěli trávit moc času na farmě, rozhodli jsme se jet ještě do města a trochu si ho prochodit. Když jsem se vrátili zpět, měli jsme celkem hlad a tak jsme se rozhodli udělat si něco k jídlo. Mají tady asi deset ledniček, ale bylo nám řečeno, kterou můžeme používat. Pro změnu nikdo nikde nebyl, tak jsme si z jedné vyndali maso rozhodli se udělat si karbanátky s brambory aniž bychom se někoho ptali (koho taky). Při servírování jídla na talíř se zde objevil pan domácí a docela nám vytkl, že jsme vzali maso, co bylo na boloňské špagety a navíc nám ukázal hrnec, kde se vařilo maso na večeři, se slovy: "It supposed to be dinner." Celý vytočení jsme do sebe nacpali karbanátky (naštěstí to byla brzká večeře) a asi o dvě hodiny později jsme měli druhou večeři. Trochu nás uklidnil rozhovor s majitelkou, která se nám omluvila, že jsme nemohli vědět, jaké jídlo je na co a řekla nám, že odteď už bude večeře dělat normálně ona. Stejně jsme ale byli rozhodnuti přečkat týden, jak jsme byli s Vojtou domluveni a pak se spakovat a co nejdřív odjet (oni nám říkali, že tam můžeme zůstat klidně dva týdny, že je jim jedno, jak dlouho tam budeme...ne děkujeme). Další den už to bylo lepší, co se týče práce, i když jsme zjistili, že vše, co nám předtím řekl majitel, bylo špatně a má se to dělat úplně jinak (od krmení slepic až po úklid kuchyně). Vrchol všeho bylo, když mi řekla, že si špatně hraju se psem a pro Vojtu, že neumí dobře smirkovat (navíc koště z předdomu je úplně jiné než koště co je za domem tak se musí používat jen na daném místě a tak). Celý den jsme za zády slyšeli samé Ohhh gosh...tak jsme si připadali jak největší blbci na světě. Jen co bylo po práci, udělali jsme si oběd (pro změnu fazole), který jsme samozřejmě taky chystali špatně (vajíčka na másle nejsou vůbec zdravá) a co nejdřív jsme odjeli do města a projít se kolem jezera. Bylo krásné počasí, tak to bylo fajn. Po návratu z nás majitelka opět udělala blbce, protože jsme nešli tam, kam nám to doporučila. Večer nám řečeno, že nám nic na večeři neudělala, protože jí nebylo dobře. Měli jsme tedy připravit něco pro všechny, ze zbytků z předešlé večeře. Opět nasupená jsem odešla a nechybělo málo a už jsme se pakovali domů. S Vojtou jsme tedy společně něco vyčarovali z toho, co jsme kde našli, ale i tak to bylo vážně dobré. Před spaním jsem ještě na sobě objevila nějakou vyrážku, co děsně svědila, tak mi to moc na náladě nepřidalo. Věděla jsem ale, že už zbýají jen tři dny a budeme volní. (Svobodáá)
 |
| Aratiatia Rapids...zkuste bez vyhledávání poznat z následujících fotek scénu z filmu :) |
 |
| Huika Falls |
 |
| Nádhera |
 |
| Valící se masy vody |
 |
| Pohled na Tongariro |
 |
| Mega kmen stromu v Taupu |
 |
| Lake Taupo |
Žádné komentáře:
Okomentovat